Bergen IV

Na treti den v Bergenu jsem mel naplanovany vyslap na nejvyssi z onech sedmi hor v okoli jmenem Ulriken. S vrcholem v 643 metrech nad morem by se na prvni pohled mohlo zdat, ze ani o zadnou horu nejde. Je ovsem potreba se uvedomit, ze v tomto pripade plati metru nad morem doslova.

Prvni vec, kterou jsem rano kontroloval, bylo samozrejme pocasi. Pri pohledu z okna na vymetenou oblohu jsem veril, ze by ten den mohlo byt skutecne krasne, a meteorologove me v tom nastestesti jen ujistili. Cely den jasno, maximalne par mracku. Zpetne musim rict, ze jsem asi fakt mel kliku na pocasi. Skoro urcite bych ten vylet podniknul, i kdyby melo byt nejak hur, ale.. no, nejsem si jistej, jak by to dopadlo.. uz takhle to dalo docela zabrat.

Busem jsem dojel pod Ulriken a odtud jsem se vyrazil. Skoro az na vrchol vede lanovka, ale tou jsem jet nechtel. Navic jsem ani nevedel, jak mimo leto a v ostatnich rocnich obdobich mimo vikendy funguje. Bylo mi receno, ze se da nahoru vysplhat po ceste vedouci primo pod onou lanovkou. Ta cesta ale ze za moc nestoji a navic je dost strma. Lepsi pry je popojit kousek dal a dat se po pozvolnejsi ceste. Nahore ze bych pry mel byt tak za hodinu. Takhle to vypadalo jako brnkacka, takze v dalsi fazi pripadal v uvahu presun z Ulrikenu na Floyen (tzn. ten kopec s tou vyhlidkou), ktery se by se mel dat zvladnout za ctyri az pet hodin. Veril jsem, ze ten taky stihnu.

Misto, z nehoz vyjizdi lanovka se mi zahadnym zpusobem podarilo minout, ale dve veci me uklidnovaly - kdyz jsem vystoupil z busu, vydal jsem se po sipce s napisem Ulriken, a druha vec - sel jsem porad do kopce. Docela dulezity:)
Po nekolika desitkach metru za poslednimi domy jsem predesel chlapa se psem a par minut nato se preze me prehnal nejaky kovany horolezec - to znamena ne batuzkar v riflich a s teniskama na nohou. To me taky utvrdilo v presvedceni, ze spatne snad nejdu. Chvili jsem se ho drzel, ale jelikoz jsem na kazdy lepsi vyhlidce fotil, brzy mi zmizel z dohledu. Dal jsem tedy sel po stopach ve snehu a znacky ani moc nesledoval. Vyhlidky byly paradni a pri tak jasny obloze bylo videt opravdu daleko.
S pribyvajicimi vyskovymi metry pribyvalo snehu a slo se cim dal hur. Tim myslim, ze jsem chtel mit boty co nejdyl aspon trochu suchy, a tak jsem se snazil preskakovat po kamenech nebo jit v jiz vyslapanych stopach. Tech ale vetsina postupne ubyla a nakonec jsem sledoval jedinyho cloveka.
Taky mi brzy doslo, ze ta hodina na vystup je nejaka podezrela a ze to asi tak rychle urcite nestihnu. To znamena pochyby o tom, jestli jdu opravdu dobre. Samozrejme, ze jsem nesel... Prekvapuje to nekoho?:) Bylo to skoro jasny, kdyz jsem na vrchol vysplhal po rovnych dvou hodinach, a potvrdilo se, kdyz jsem se podival dolu a videl tu spravnou cestu. Pri sestupu jsem narazil na tuhle mapu. Zlute je lanovka, modre kudy jsem mel jit, cervene kudy jsem sel.
Takova mensi vrcholova tura...:)
Ale stalo to za to! Videl jsem mnohem vic krasnych veci a byl to supr zazitek.

Dalsi pochod na Floyen jsem zavrhnul. Za svetla bych to v zivote nemohl stihnout a navic jsem si, blbec, nevzal ani zadnou svacinu. A ze by se hodila! Ten vystup dal dost zabrat..

Z vrcholu jsem jiz po spravny ceste vyrazil dolu do mesta. V botech mi zas cvachtalo, tentokrat jeste mnohem vic, a tak jsem sednul na kamen, vyzdimal ponozky a chvili se takhle susil.

Po sestupu jsem se pomalu vydal smerem centrum. S holkama jsem byl domluveny, ze se potkame v sest, az budou mit po skole. Pak ze spolecne pojedeme na kolej.

A tim pro me tenhle paradni vylet bohuzel koncil, protoze v utery rano na me cekala cesta zpatky do Kodane..


Letiste neni primo v Bergenu, ale tak pul hodiny cesty za mestem. Jezdi tam prima linka, ovsem pekne draha, a nebo se tam da dostat s prestupem normalni mestskou. To vyjde priblizne na tretinu.
Melo to byt prvne, co poletim, a tak jsem hlavne nechtel udelat nejakej trapas. Bergensky letiste je ale maly, a tak to bylo mnohem snazsi a vsechno jsem zvladnul bez nejakych vetsich problemu.
V Oslu jsme byli za necelou hodinu. Nemel jsem predstavu, jak odbavovani a ostatni veci fungujou, a tak jsem si navazujici spoj zarezervoval s odletem az za dalsi tri hodiny. Bohuzel. Ty jsem prosedel v letistni hale, protoze v Oslu je letiste od mesta jeste dal.
Let do Kodane trval taky kolem hodky, takze to znovu uteklo hrozne rychle. Akorat, nakazenej tim, jak uz se Janca tesila domu, jsem mel takovou slabsi chvilku, kdy jsem si rikal "tyjo, taky bych mohl letet uz rovnou do Prahy..."

Ale to uz neni tak za dlouho.. nejakych 20 dni..:)










Tak to bylo naposledy o Bergenu. O skvelym vyletu, na ktery jsem moc rad, ze jsem se vydal. Pekny mesto, nadherny okoli a vyborna spolecnost... Jani, jestli to ctes, jeste jednou diky!:)