Jeden aktualni...

Na uvod strucna poznamka ke vzhledu blogu. Mozna jste si vsimli, ze se prispevky na hlavni strance nevypisuji cele a k tomu, abyste si je mohli precist, musite kliknout na nadpis nebo na "cely prispevek". Myslim si, ze to je hodne sikovna funkce, ktera se bude hodit hlavne u prispevku, ktere budou spise o fotkach nez o textu. A takove taky budou. A navic je blog mnohem prehlednejsi...

V cely rade komentaru k predeslym prispevkum jste psali, ze posty jsou fakt povedeny, libej se vam a nektery ctete i vicekrat, ale ze byste chteli i nejakej fakt aktualni. Hahaha...:) Tak jsem se vam rozhodl vyjit vstric a preskocit par dni, ke kterym se vratim pozdeji.



4.10. Vzdycky, kdyz jdu psat novej prispevek, musim si precist ten predchozi, abych vedel, o cem byl a na co bych mohl pripadne navazat.
Minule jsem skoncil u toho, ze si chci koupit kopacak. Fakt CHCI. No, dneska uz nechci.. Nejak se mi to rozlezelo v hlave. Stejne bych si zakopat mockrat nesel, za chvili tu bude tma ve tri hodiny, nemusim si zmarit botasky.. a taky usetrim.

Vcera jsem se prvne, za celou dobu co jsem tady, donutil k nejakymu vetsimu pohybu. Vecer predtim jsem se rozhodl, ze jestli bude rano pekne, vstanu v osm a pujdu si zabehat. Predstavoval jsem si, jaka to bude krasa, jak v tech americkejch filmech .. Po ranu si zabehas, das si sprchu a hned je celej den prijemnejsi. Na tvarich usmev, vyrovnanost sama. Co by clovek mohl lepsiho pro svoji psychickou pohodu udelat?...
Jeste nez jsem usnul, posunul jsem budika na mobilu na devatou.
Bohuzel se pres noc nevybil.
Nez jsem po probuzeni otevrel oci a zamiril pohledem k oknu, touzebne jsem si pral, aby venku padaly trakare. Kurva, pitomy slunicko! Vypadalo to na prvni slunecnej den po peti osklivejch. Mne se tak nechce!... A uz ve mne zacal ten boj mezi mym lepsim a svedomitejsim ja, ktery volalo "uz ses tak rozhodl! kdy jindy chces jit nez dneska? je to jenom o tom vysrcit tu nohu z postele.." a tou horsi a linejsi polovinou, ktera kontrovala s monotonnim "spat! spat! spat!" a pridala i argument z nejpadnejsich "dyt to delat nemusis!!!"
To jsou vzdycky hrozny dilemata, ktery kolikrat trvaj tak dlouho, ze to, co jsem mel puvodne v planu , bych uz nestihl, a tak muzu jeste zustat lezet. Temer pravidelne svadim tuhle bitvu, kdyz musim do skoly driv nez na desatou.
Nakonec se potvrdilo, ze na velikosti nezalezi... (argumentu samozrejme), vstal jsem , oplachnul si hubu, obliknul se, nazul tenisky a zivajici opustil byt.
Po par odklusanych metrech jsem si pripadal, jako bych zaa ten mesic zapomnel behat. Prislo mi, ze nejak moc naslapuju na paty. (V odborny terminologii se tomuhle stylu pohybu rika "naprcanej kacer") A navic jsem zjistil, ze vyron kotniku, ktery jsem si udelal pred dvema mesici, se jeste uplne nevylecil. Chvilkama me v nem pichalo, ne moc silne, ale clovek proste vi, ze neco neni v poradku.
Nastesti oba dva problemy zmizely, kdyz jsem sebehl na piskovou cestu vedouci okolo jezer. Teda jezera se tomu rika, ale je to rada peti umelych nadrzi, ktery nejsou ani pul metru hluboky. Ani rybniky to nejsou. Ryby byste tam nanasli. Maximalne labute, kachny, zahozeny prazdny flasky od piva a jedno pekny kolo jsem cestou zahlid.
Puvodne jsem mel v planu obehnout jen jedno jezero s tim, ze to nebudu napoprvy moc prehanet. Ale to by nevydalo ani na deset minut. U druhyho kacaku jsem se na chvilku zastavil, ze se trochu protahnu, nez budu pokracovat. Oprel jsem nohu o lavicku a mel v umyslu chytit se za spicku a dat hlavu ke kolenu. Jenze, jak by rekl byvaly spoluzak, "ouha"! Neveril jsem, ze bych byl tak neohebnej, tak jsem se postavil, paty spicky k sobe a chtel sahnout na zem. "Ouha!" Povedlo se to, az kdyz jsem byl rozkrocenej s nohama metr od sebe... To bude tim, ze jsem pred chvilkou vstal a ty svaly jsou takhle po ranu jeste zatuhly, utesoval jsem se.
Tak to ted, kdyz pisu tenhle prispevek (pozn. do sesitu), zkousim znovu. Necelyho pul metru... To je lepsi, ale asi to bude tim, ze uz je skoro pulnoc, svaly jsou po celym dnu unaveny a uz nejsou tak pruzny..
Nejsem prece zadna lama, ze bych si nedosah na spicky, ne?!
Nakonec jsem obehl tri jezera a po skoro presne dvaceti minutach byl zpatky. Odhaduju to tak na neco malo pres ctyri kilaky. Doma rovnou sup do sprchy a ted budu cilej jak rybicka. Vylezl jsem z koupelny a sel spat.
Dobra, kecam, ale zcela vazne jsem o tom uvazoval. Mozna bych si priste nemel poustet tak teplou vodu.
Vecer jsem sel spat tradicne kolem pulnoci a dneska cely den pocitoval dohru myho chvalihodnyho pocinu. Celej den jsem zival a na prednaskach malem usnul.
Asi zacnu behat naveceru. Vis co, clovek se tak prijemne unavi, da si sprchu, koukne na chvilku na bednu nebo neco precte a jak se pak krasne bude spat! Rano celej ruzovouckej s radosti vstane z postele a celej den pak hned bude prijemnejsi. Co vic by clovek mohl pro svoji psychickou pohodu udelat.. No ne?:)


Taky jsem vcera videl asi nejvyznamnejsiho cloveka, kteryho jsem kdy potkal. Asi teda urcite. V knihkupectvi hned naproti nesem ucebnam mel autogramiadu sve nove knizky Bill Clinton.

Mate radi lidsky nestesti? Takovy ty porady jako Nevahej a toc? Kolikrat je to fakt psina, jaky jsou ti lidi trubci, ze jo? Treba ti cyklisti.. Kdyz sednou na kolo po predchozim hodinovym slejvaku. To pak staci, kdyz takovejhle tydyt kochajici se nocni krasou mesta miji tu nejvetsi louzi siroko daleko, aby tu kaluz projelo hodne rychle nejaky auto. To je pak prdel, co?
Zmrd jeden! Byl jsem mokrej od hlavy az k pate...