Poprvy o zivote tady... prvni dni v Kodani

Predpokladam, ze radu z vas bude hlavne zajimat, co tady delam a jak tady ziju. Dneska uz je to vlastne 18. den, co jsem v Kodani, a tak se toho docela dost udalo, a hlavne se clovek setkal se spoustou novych veci, ktere ted jiz treba tolik neprekvapuji, ale v prvni chvili predstavovaly urcite neco nezvykleho. A o tech, stejne jako o tom, co se prihodilo me samotnemu, by mel byt tenhle "prvni" prispevek.
Dlouho jsem premyslel, jak ho pojmout, co napsat, co nechat na jindy. Taky se mi do jeho napsani moc nechtelo. Ale kdyz nebude prvni, nemohl by byt ani druhy, treti... takze bych se tomu stejne nevyhnul.. jedine prestat psat tenhle blog:-) Dalsi vec je, ze nekteri z vas ode me jiz nejake info maji.. napriklad prostrednictvim e-mailu, takze ty same veci uslysi, respektive budou cist podruhe.
Nakonec jsem se rozhodl, ze budu vychazet z toho, co jsem si do tehle doby napsal propiskou do takoveho .... dobre, deniku.. ale to je tak infantilni.. jak osmileta holcicka:)) A jelikoz toho je dost, budu vybirat jen nektere veci a navic se budu venovat jen udalostem prvniho tydne, zbytek v dalsim/dalsich postech.

Do Kodane jsem nakonec vyrazil busem. Dal jsem mu prednost pred letadlem, protoze vysel levneji a mohl jsem vzit vice zavazadel bez nutnosti priplacet za vahu. Odjizdel jsem v patek 31.8. chvilku po treti hodine z Florence. Ke spolecnosti v autobusu: Taky tu jsou tri... nevim, asi Americanky.. Kazdopadne jedna z nich je mooooc pekna bloncka. Kdyz si vzpomenu na ty pubertalni americky komedie, kdy se hlavni hrdinove vydavaj na prazdninovej trip po Evrope a porad jen chlastaj a soulozej.. no, on vetsinou ten nejhlavnejsi hleda ztracenou lasku a jeho kamosi si uzivaj. Tak si tak rikam, proc by ztracenou lasku nemohla hledat jedna z tech dvou zbyvajicich Gertrud..
(pozn: Americanky vystupovaly uz v Berline:( )
Kolem druhy hodiny rano jsme vymenili pevnou zem pod koly za trajekt. Videt nebylo vubec nic a navic se to klimbalo jak svina. Morskou nemoci sice netrpim, ale jednou se to zhouplo tak, ze jsem malem vrhnul...

V Kodani jsme byli v pet, podle planu. To teda znamena nejakych 14 hodin cesta. Jel jsem jeste s jednou holkou (Luckou), ktera tu studuje se mnou, dalsi holka a kluk (Dasa a Honza) z prav z Prahy tu uz byli. Na zastavce na nas uz cekal Honza, odnesli jsme k nemu bagly, a jelikoz uz tu byl skoro tri tydny, tak nam ze zacatku delal pruvodce.
Prvni dojem z Kodane je hodne pozitivni. Pekny a klidny mesto, kde je rusno jen v par ulickach v samotnem centru a u nejznamejsich pamatek. Na kazdym rohu je zaparkovana spousta kol, vedle skoro kazdeho chodniku je jeste specialni pruh pro cyklisty, a jelikoz je Kodan a cely Dansko proste placka, tak tady na kole jezdi uplne kazdy. Damy ve strednim veku nasednou za riditka ve slusivym oblecku, mladsi slecny klidne v minisukni (pozn. barvu kalhotek uz si fakt nepamatuju). Na popisovani pamatek jeste nemam, videl jsem je sice asi vsechny, poridil kycovitou fotku s malou morskou vilou v pozadi, ale nekdy priste... Danky na me nijak vyrazne nezapusobily. Chodit takovou dobu po Praze, tak si hlavu ukroutim. Tady by mi stacily prsty na rukou, abych spocital ty fakt pekny, ktery jsem za celej den potkal.

2.9.2007 Dneska jsem prvne tak nejak vic mluvil anglicky a jsem z toho docela skleslej. Pocital jsem s tim, ze to zadna slava nebude, ale tady holt clovek potkava skoro jen ty, kdo umej lip. Doma si reknu, ze umim lip nez Ivan a Pepa a Vlada (pozn: jmena volena zcela nahodne:) a tim padem na tom zas tak hrozne nejsem. Zatimco tady se asi dost lidi bude ohledne svych jazykovych znalosti utesovat pri pohledu na me...
Prvni, stejne jako druhou noc jsem mohl stravit u Honzy. Kdyz jsem k obedu varil nic-moc gulas z pytliku, tak se to muselo obcas i michat. Jelikoz byl hrnec pekne rozpalenej, musel jsem ho pridrzovat uterkou. Vubec me nenapadlo, ze by treba na plynovym varici mohla chytnout... domaci jsem slibil, ze ji koupim novou.

3.9.2007 Tenhle den bylo pondeli a tim padem takovy opravdovy start mych studii tady. (Ackoli skolu jsem mel az od utery.) Snazil jsem se vyridit nejaky prakticky veci a taky jsem byl na prvnim z rady oficialnich privitani exchange studentu. Na tuhle noc uz jsem ubytovani zajisteni nemel, ale doufal jsem, ze bych tentokrat mohl prespat u Lucky. Je skoro sedm a ja sedim pred nejakou knihovnou, par desitek metru od znameho zabavniho parku Tivoli, a cekam na to, az se rozhodne, kde budu travit dnesni noc, a potazmo i nekolik nasledujicich. Jestli v hostelu nebo u Lucky, ke ktere bych sice musel pekny kus tahnout bagly, ale stejne by to bylo mnohem lepsi. Je to tak 50 na 50. Mozna bych byl pesimista a vsadil na hostel.
Nakonec jsem v nem samozrejme skoncil. Na otazku, za kolik je nejlevnejsi postel, odpovedela slecna na recepci, ze za 120,- DK, a tak jsem to chtel vzit. Jenze jeste nasledovaly otazky z jeji strany, jestli mam nejakou hostel kartu a lozni pradlo ci co.. coz jsem, prekvapive, ani jedno nemel. Takze nakonec jsem tam nechal 215,- DK, vzal povleceni a magnetickou kartu na vytah a dvere od pokoje a sel. V pokoji nas nakonec spalo sest. Rano jsem, po asi nejdrazsi noci v mym zivote, odtud vypadl chvilku po sedmy a od osmi uz mel prvni kurzy.

A jak to tam vypadalo a co se delo v nasledujicich dnech, o tom nekdy jindy.. Musim jeste zajit koupit toustovej chleba, abych mel co k veceri...:)